O skvělé práci politiků

zo zbierky esejí Kruhová obrana (1985)

Mladá generace mě poslouchá nevěřícně, když vypravuju o tom, jak slibně se mi jevil svět po velké válce. Doslova jsem se těšil na velkolepou éru, ve které budu žít. Všichni dospělí nás ujišťovali, že nám vbrzku zařídí svět tak, že se na nás štěstí bude jen hrnout. V řečech dospělých o skvělé budoucnosti jsem se domníval slyšet i trochu lítosti. Tolik se obětovali a nebudou mít přece jenom tolik radosti, co my. S tímto pocitem se dalo snést i neustálé mentorování, se kterým nám své oběti strkali pod nos.

Usoudil jsem, že jsem se narodil ve správný čas, že jsem měl štěstí, že jsem přežil válku, když tolik lidí ji nepřežilo. Připadalo mi, že válka přetavila svět v jakousi zárodečnou hmotu, ze které se teď uhněte něco úplně jiného, spolehlivého, protože všichni se poučili na sto let dopředu. Skoro každý řečnil o socialismu, o vybudování nového světa míru a prosperity. Pokud se pamatuji, proti socialismu nebylo námitek, opatrné výhrady mi připadaly směšné. Všude v Evropě znárodňovali průmysl, měl jsem dojem, že Roosevelt zavedl socialismus i v Americe. Četl jsem v té době Steinbeckovy Hrozny hněvu, viděl jsem, že Američané se také poučili, že po staru se žít nedá. Bylo úplně zřejmé, že v Evropě vzniknou přátelské poměry a za pár let si budeme jezdit, kam se nám zachce. Vypadalo to, že na zlepšení poměrů budou hlavně spolupracovat Rusové a Američané. Nebyl jsem o tom na pochybách, protože jsem viděl v kině všechny díly amerického filmu Zač jsme bojovali. Všichni byli prima. Churchill byl dobrý, Tito byl dobrý a Stalin byl ze všech nejlepší.Beneš byl dobrý a Gottwald byl dobrý. Skoro nikomu se nenadávalo, jen Němcům. Zdálo se mi, že svět vzali do rukou politikové, kteří to všichni myslí se mnou dobře. Vítězné národy byly skvělé. Například Angličané, kteří svedli hrdinskou leteckou bitvu nad Londýnem. Když se jim vdávala královna, byly všude vystaveny její fotografie. Francouzi byli dobří, Švédové byli dobří, Rakušané byli dobří, protože je porazili v hokeji. Švýcaři byli fantastičtí, po celou válku byla u nich k dostání čokoláda. Němci se poučili a budou nakonec také dobří. Bylo snadné mít rád Rusy. Přišli k nám do sklepa, zpocení, špinaví a zablácení a křičeli, že jsme svobodni, smáli se, pili a ovázali před mýma očima raněného německého vojáka. Svět se projevoval z té nejlepší stránky a lidé také, přísahali, že se už nesmí opakovat temné stránky nedávných dějin. Ve všech filmových týdenících pracovali lidé jako strhaní, odklízeli rumiště a podávali si cihly z ruky do ruky. A k tomu všemu hrál Glen Miller ustavičně báječné šlágry. Přítomnost byla skvělá, budoucnost mohla být jen ještě skvělejší!

Jako válečnému sirotkovi mi všude strkali nějakou podporu, mohl jsem chodit do sytosti do kina a mohl jsem si koupit zmrzlinu. Věřilo se, že Stalin najde nějaký způsob, jak nejrychleji vybudovat komunismus, řekněme tak do desíti let. Ve vysokoškolské menze jsem dostal bez problémů dva nebo tři obědy, na stolech bylo tolik chleba, že si ho každý mohl vzít, kolik chtěl, chléb byl už zadarmo. Nové sbírky veršů stály dvacet korun ve staré měně. Říkalo se, že právě Československo, jako vyspělá země, bude všem příkladem v budování socialismu. To bylo slibné, hrozně rád bych byl hrdý na svou zemi, která se tak zbaběle poddala Hitlerovi. Takže jsem se nejenom narodil ve správný čas, ale i ve správné zemi, která vlastní cestou dospěje ke spravedlivému a demokratickému sociálnímu řádu.

Iluze a plané naděje se drží člověka jako klíšťata, ale proti spojenému úsilí politiků nemají žádnou šanci. Nechci jim žádným paušalizováním křivdit, ale na velké naději, která ovládala poválečné ovzduší, zapracovali spolehlivě, s tupostí, krátkozrakostí, s bezecností, s mocichtivostí a mravenčí pílí zlikvidovali naivní poválečný idealismus v historicky krátkém čase. Skvělý Gottwald s lulkou v ústech zvítězil definitivně. Avšak hle, poražené neobjal a nepotřásl jim rukou, začal je vraždit a posílat do lágrů. Kdo se znelíbil, byl obviněn z nepřátelství a popraven. Skvělý Tito se stal krvavým psem. Skvělí Američané poslali na naše brambořiště mandelinku. Skvělý Winston Churchill se stal válečným štváčem. Hrdinský Kim se pohnul na jih a byla z toho válka. Skvělý a moudrý Stalin se začal zabývat otázkami jazykovědy a odhalil spiknutí židovských doktorů. Právník, který se stal generálem, nařídil, aby důstojníci nosili stříbrné epolety. Bylo jasné, že Československo se už nestane příkladem Evropy. Politikové začali lhát tak bezostyšně, že to vypadalo, jako by se na to celý život připravovali. Až se začali lidé ptát, komu mají vlastně věřit, když nedostali kloudnou odpověď, rozhodli se, že nebudou věřit nikomu. Za pouhých pět let změnili politikové všechno tak, že jsem si přestal myslet, že jsem se narodil ve správný čas a ve správné zemi. Někteří politikové sice umřeli, ale na jejich místa nastoupili stejní anebo ještě horší, tvářili se tak, jako by za to nemohli, ale neustále zhoršovali stav světa.

Dnes mi už ani nepřipadá možné, že jsem zažil dobu, kdy byly všechny národy nádherné a politikové skvělí. Nebudu vypočítávat, kolik měli politikové šancí a kolik jich promarnili. Kdyby ve věku naděje někdo řekl, že to dopadne takto, nebyli bychom mu věřili. Na zmaření nadějí všichni politikové vzorně spolupracovali, našlo se jen několik málo narušitelů a i ti byli zesměšněni.

Přesto jsem neustále svědkem toho, jak si politikové pochvalují své dílo. Těší se nahlas z toho, jak dobře všechno vedli, ještě pořád nebyla třetí světová válka a nebyli jsme vyhlazeni, slibované sbratření se nekonalo, máme však menší po zuby ozbrojená bratrstva, která se mohou vaporizovat stisknutím tlačítka. Je to podivné uspokojení, když si pomyslím, jaký nádherný svět nám dospělí kdysi slibovali.

Jisté je, že z velkých nadějí mého mládí nezůstalo než pár střepů, není však tak úplně jisté, zda je možné svrhnout všechnu vinu za to na politiky. Je možné, že by velké dějiny sledovaly samy od sebe nějaký špatný cíl a politikové jim v tom jen poslušně sloužili? Nebo na tom všem nesou vinu lidé uzavřeni ve svých malých dějinách a bezstarostně ponechávající řešení velkých věcí svým nejhorším zástupcům? Někdo na tom musí mít vinu, vždyť to bylo po válce všechno tak krásně vymyšleno!

Neumím se rozhodnout, zda to bylo pro mě dobré nebo špatné, že jsem se po několik let těšil na budoucnost. V slepé důvěře v tuto budoucnost jsem několikrát naletěl na podvody. Jenže nová generace, která prohlašuje No future!, to také nemá lehké. Jisté snad jen je, že tak snadno už politikům nenaletí na nějaký kolosální podvod s budoucností. Jsme jim se svým naivním mládím pro smích, jak jsem se o tom několikrát přesvědčil. Ani tajně si už nikdo z nich neříká, že se narodil ve správném čase a tím méně ve správné zemi. A přímo absurdní je představa, že by se jim nějaký politický představitel zdál skvělý, neznají ani jejich jména.